Historie masáže
Vlastní rozvoj sportovní masáže začíná v 19. století a to zejména díky švédské tělocvičné soustavě, jejímž tvůrcem je Peer Henrik Ling (1776-1839). Samostatná sportovní masáž vznikla ve Švédsku a Finsku, zvučné jméno má škola dr. Hartla v Helsinkách. Švédskou a finskou tradici si začátkem 20. století osvojili a poté přepracovali Američané a následně od nich tento přepracovaný model převzali nazpět evropští sportovci.
Česká masáž je na světě známá a vyhledávaná. Zásluhu na tom mají naši přední maséři: Petr Křížek, Pavel Křížek, MUDr. Ivan Platz, Miloslav Sýkora, Jiří Trenkvic, Stanislav Hervert a další.
Sportovní a rekondiční masáž je uspořádaný soubor masérských hmatu (úvodní tření, hnětení, roztírání, tepání, chvění a závěrečné tření), který se zaměřuje na kosterní svalstvo celého těla. Využívá přitom trojího účinku masáže a to mechanický, biochemický a reflexní účinek.
Mechanický účinek masáže
Mechanický účinek spočívá v ulehčení srdeční činnosti. Podporuje návrat krve z periferie zpět k srdci. Má také vliv na lymfatický systém, který urychlí vyprazdňování lymfatických cév. Masáží urychlujeme regeneraci organismu. Dále je tu účinek biochemický. Působí na kůži a podkožní vazivo. Jsou zde mazové a potní žlázy, nervová zakončení, drobné vlásečnice a smyslové buňky.
Biochemický účinek masáže
Masáží způsobujeme zvýšené prokrvení v oblasti kloubů a přívod okysličené krve, tím dochází k rychlejšímu odplavení únavových látek. Podporují vstřebávání otoků a krevních výronů, zlepšuje se svalová činnost, snižuje se svalové napětí a zvyšuje se kapacita plic.
Reflexní účinek masáže
Masáž působí i přeneseně vlivem nervového zakončení, které se přenáší přes centrální nervový systém, čímž se vyvolává odezva ve vzdálených místech těla, která reagují prokrvením a zlepšením činnosti hlouběji uložených tkání a orgánů. To má příznivý vliv i na psychiku.
